V naší mateřské škole se nenudíme

Vánoce jsou skoro za dveřmi a podzim se pomalu ukládá ke spánku. Za chvíli se probudí paní Zima a doufejme, že pořádně naklepe svoji peřinu a Sněžné bude pěkně zasněžené, jak se sluší a patří.

Ale jaký byl podzim u nás ve školce? Musíme říci, že jsme si ho patřičně užili. Počasí nám přálo a tak procházky do blízkého i dalekého okolí naší školky byly plné zážitků a dobrodružství. Kluky nejvíce asi fascinovaly zemědělské stroje, které jsme mohli pozorovat na polích, holky zase obdivovaly krásně zbarvené stromy. Naučili jsme se znát jména stromů a některé bezpečně již poznáme i podle jejich listů. Dozvěděli jsme se, kteří ptáčkové odlétají na zimu do teplých krajin a kteří nám budou dělat společnost celou zimu u školkového krmítka.  Mimochodem, každý den nám do krmítka chodí na svačinku veverka a my ji vždy rádi pozorujeme. Už víme, co dělá ježek v zimě i to, že jablíčka a hrušky mu moc nechutnají, protože: „nejradši má z louky žížaly a brouky“.  Ovoce a zelenina je však dobrá pro nás, abych porazili bacily a nebyli nemocní, protože pak bychom nemohli do školky a to by byla velká škoda. To by se pak totiž mohlo stát, že bychom přišli o dlabání dýně, povídání o tom, proč na dušičky zapalujeme svíčky a také bychom neuspali broučky.

K pochmurnému podzimnímu počasí patří také neodmyslitelně pohádky a legendy. Poutavý příběh o sv. Martinovi nás přenesl do doby dávno minulé a díky vyprávění je nám jasné, proč se začátkem listopadu skoro ve všech domácnostech pečou baculaté husy nebo martinské rohlíčky. Oblíbili jsme také pohádku O červené Karkulce. Někteří si dokonce vyrobili svoje loutkové divadlo a tak můžou pohádku zahrát doma nejen sourozencům, mamince a tatínkovi, ale i každé návštěvě, která se jistě ráda podívá.